Již na počátku 60.let bylo v USA prokázáno a od té doby desítkami epidemiologických studií provedených v mnoha vyspělých zemích potvrzeno, že konzumace měkčí vody vede ke statisticky významnému růstu nemocnosti i úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, v porovnání s oblastmi zásobovanými vodou tvrdší.
Již na počátku 60.let bylo v USA prokázáno a od té doby desítkami epidemiologických studií provedených v mnoha vyspělých zemích potvrzeno, že konzumace měkčí vody vede ke statisticky významnému růstu nemocnosti i úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, v porovnání s oblastmi zásobovanými vodou tvrdší.
Bylo prokázáno, že vařením v měkké vodě dochází k významných ztrátám všech esenciálních prvků z potravin.
U hořčíku a vápníku mohou ztráty dosahovat až 60%, u některých dalších stopových prvků dokonce ještě více (Cu 66%, Mn 70%, Co 86%). Naopak vařením v tvrdší vodě se ztráty minimalizují, u vápníku může dojít dokonce i k obohacení vařené potraviny (WHO, 1978).
Proto, je-li k dispozici pouze tzv.demineralizovaná voda, je lépe použít pro přípravu polévek a další potravy vodu pramenitou nebo minerální. Opět je nutné si uvědomit, že demineralizovaná voda je ještě „agresivnější" a „hladovější" než voda měkká.
Vzhledem k tomu, že potraviny poskytují podstatnou část výživných látek, může použití demineralizované vody na vaření znamenat pro člověka výrazný deficit v příjmu některých esenciálních prvků, mnohem větší a významnější než množství těchto prvků nepřijatých „pitnou" (v tomto případě demineralizovanou) vodou. Protože moderní způsob stravování většinou neposkytuje dostatek všech nezbytných prvků, je nutné každý faktor v procesu zpracování a úpravy potravin, který vede k neodůvodněným ztrátám žádoucích prvků a látek, hodnotit jako zdravotně nežádoucí.
Nejnovější práce dále naznačují, že konzumace měkčí vody se pojí se zvýšeným rizikem zlomenin u dětí, jakož i některých neurodegenerativních chorob a některých typů rakoviny; vody s nižším obsahem hořčíku se pravděpodobně pojí se zvýšeným rizikem onemocnění motorického neuronu i vzniku těhotenských komplikací, tzv. preeklampsií.
Proto je vhodné pít dlouhodobě minerální vody se střední mineralizací a vyváženým poměrem makro- a mikro-prvků.
Lze konstatovat, že všechna rizika popisovaná ve spojení s konzumací měkké vody budou u demineralizované vody pravděpodobně ještě mnohem výraznější.
Zatím známá zdravotní rizika z konzumace demineralizované vody lze rozdělit do několika oblastí:
· Přímý účinek demineralizované vody na střevní sliznici, metabolismus a homeostázu minerálních látek, popř. na jiné tělesné funkce.
· Prakticky nulový příjem vápníku a hořčíku vodou.
· Snížený příjem některých jiných esenciálních prvků a mikroprvků.
· Vysoké ztráty vápníku, hořčíku a jiných esenciálních prvků z potravin vařených v demineralizované vodě.
· Zvýšené riziko toxického působení těžkých kovů přijímaných stravou.
· Zvýšené riziko druhotné kontaminace demineralizované vody.
Autor: Mudr. Bohumil Ždichynec