Vyzpovídali jsme Libora Pixu

Zatím není vydané žádné oficiální DVD, protože hledáme distributora, který by se toho ujal. Byly už ale nabídky na distribuci do zahraničí, do USA i do Evropy. V této době je stále k vidění na festivalech a bude ještě nejméně půl roku. Jedná se převážně o zahraniční festivaly. U nás spíš už jen v rámci filmových přehlídek různých škol.

 

Samozřejmě bych o to velmi stál, a to co nejdřív. On už v televizi byl v rámci projektu Noc filmových nadějí. Projevila o něj zájem i Česká televize, takže jej zřejmě zařadí do některého ze svých bloků věnovaných animované tvorbě.

 

Nejsem schopný je přesně vyjmenovat, jelikož nejsem sám, kdo jednotlivé festivaly obesílá. Stará se o to jak České filmové centrum, tak FAMU. V Čechách to byl např. Fresh film fest, Studentský Famufest, ale byly to i zahraniční velké festivaly, jako je Annecy Classic Festival. Mrzí mě, že jsme propásli termín Anima Mundi v Brazílii, ale pokusíme se ho tam přihlásit příští rok. V ČR získal cenu na Famufestu, Cenu Magnesie, nebo nominaci na studentského Oscara.

 

Na to už si bohužel přesně nevzpomínám. Je pravda, že se mi vždycky líbil Tracyho tygr od Williama Saroyana, ale ne že by byl přímo motivem natočení mého snímku. Chtěl jsem spíš natočit film v ulicích města. Netoužil jsem udělat obyčejný film, tak mě napadlo zkombinovat film s graffiti. A pro graffiti jsem potřeboval charakter. K městu je tygr velmi kontrastní zvíře, ať už barevně, tak i logikou věci. Kde by se tu běžně vzal tygr, který je ve skutečnosti plaché zvíře, pohybující se obzvlášť v noci. Je to také velmi akční šelma, třeba na rozdíl od lva.

 

5)      Aby měli čtenáři představu, jak složitá je práce na takovém filmu, můžete prozradit, jak je snímek Graffitiger dlouhý a jak dlouho jste na něm pracoval?

Snímek je dlouhý 10 minut a pracovali jsme na něm rok, možná rok a půl. Každopádně v tom čase vznikaly určité prostoje, kdy se čekalo na produkci a na to, až budou mít spolupracovníci čas. Tím, že se jednalo o natáčení studentského filmu, na nějž nebylo moc financí, tak byl přístup spíš obrácený, než tomu bývá u velkých produkcí. Já jsem se přizpůsoboval času ostatních víc, než oni tomu mému. V profesionální produkci by natáčení proběhlo třeba 2x rychleji.

 

To samozřejmě. Už jen nominace mi přinesla jisté nabídky ze zahraničí. Stejně jako je tomu u nominací herců nebo filmů na Oscara, tak i nominace na studentského Oscara je velice prestižní záležitost. Se získáním sošky by byla cesta k zahraničním produkcím každopádně ještě jednodušší. Nepostoupení do užšího výběru mě nejvíc mrzí proto, že finalisté byli pozvaní na týdenní workshop do Hollywoodu, kde pro ně byl připraven program s nejrůznějšími návštěvami studií, atd. O to jsem bohužel přišel.

 

Nic konkrétního jsem s nimi zatím neudělal. Jelikož se připravuji na celovečerní film, tak si finance nechávám jakožto rezervu na tuto příležitost. Ve chvíli kdy se člověk věnuje takovému velkému projektu a jede na 100%, nezbývá čas na nějaké jiné vydělávání peněz. V tom okamžiku se mi určitě budou hodit.

 

Myslím, že velkou motivací pro mladé autory by bylo, kdyby společnosti udělující ceny podobného typu nabízeli vítězům již přímo nějakou zakázku. Něco ve smyslu - ty jsi vyhrál, jsi nejlepší, pojď a natoč pro nás tohle promo, tento krátký nebo dlouhý film. Samozřejmě by to měl být autorský projekt, při kterém by měli autoři alespoň nějakou volnost a ne striktně svázané ruce. Tohle by studenty určitě lákalo a pomohlo jim to ještě víc.

 

V Čechách určitě Cena Magnesia za nejlepší studentský film v rámci Českého lva, v zahraničí nominace na studentského Oscara. Ono má samozřejmě všechno svoji logickou posloupnost. Graffitiger byl zvolen nejlepším filmem na Famufestu, potom zvítězil na Českém lvu a díky tomu se FAMU rozhodla přihlásit jej na studentského Oscara, jelikož měl snímek prokazatelný potenciál. Což znamená, že všechny ceny mají svůj význam.

 

Já jsem měl k výtvarnictví vždycky vztah. Můj táta učil výtvarnou výchovu na Lidové škole umění, takže mě vedl k modelování a kreslení. Vždycky po škole jsem si za ním šel dělat úkoly, kreslit si a čmárat. Zároveň jsem byl celkem posedlý počítači, jelikož patřím ke generaci, která byla zasažená nástupem PC. Až ke konci střední školy a na vysoké jsem zjistil, že počítače s výtvarnictvím se dají skvěle spojit. V podstatě jsem se trefil do doby, protože generace třeba jen o 10 let starší než já se k těmto novým technologiím už dostávala hůř. Já jsem měl štěstí, že jsem s počítači vyrůstal.

 

Já jsem byl vždycky spíš na volné noze. Přivydělával jsem si grafickými pracemi, dělal storyboardy, kreslil. Plynule jsem přešel od drobnějších zakázek k větším, ale na volné noze jsem v podstatě pořád. Kromě komerčních zakázek dělám i věci čistě umělecké.

 

V současné době mi nejvíce času zabírá práce na večerníčku pro ČT, který se bude jmenovat Nejmenší slon na světě. Nejedná se sice o každodenní práci, ale určitě o kontinuální, která potrvá až do poloviny příštího roku. Je vytvářen pomocí 3D počítačové animace a je to moc hezká práce. Na můj vlastní celovečerní film mám vymyšlený námět, na kterém pracuji. V této chvíli ale ještě není v  prezentovatelné formě. Můžu jen říct, že se bude opět jednat o kombinovanou tvorbu animace s živou akcí. Až budu mít námět hotový, budu se snažit získat pro film solidního producenta, ať už u nás či v zahraničí.

 

Někdy mě inspirují nejrůznější krátké klipy, ve kterých se často objevují nové nápady. Občas vymyslím nějaký zlepšovák já sám. V práci, kterou dělám, není až tolik technik či jejich kombinací, ale existuje spousta způsobů, jak jich využít. Určitě neopisuji, spíš se snažím přijít na něco nového.

 

Podhoubí, co se týče animátorů nebo štábů, tu určitě je. Ale chybí tu dobrá střední část, kterou je produkce. Postrádám velkou a zkušenou produkci, která by byla schopná zrealizovat velký celovečerní projekt, získat na něj peníze a nedělat práci jen poloamatérsky vzhledem k nedostatku financí.

 

Je to různé, jelikož jsem svým pánem a nikdo mi přesně nediktuje, co mám v daný okamžik dělat. Někdy proto píšu technický scénář, kreslím storyboad, jindy dělám výtvarné návrhy nebo musím zajít do studia natáčet ruchy či dialogy. Většinu času ale strávím kontrolou animace a projekce, což znamená, že se chodím dívat, jestli animátoři postupují správně. V této práci není žádný den stejný a to mě na tom baví.

 

Mým snem je natočit vlastní celovečerní film a přitom uvidím, jestli mě taková práce vůbec bude bavit. Jsou to roky strávené u jednoho projektu, takže je nutné si vše nejdříve zkusit. Každopádně mým cílem je natočit první celovečerní film, a pokud u toho nezešedivím, tak možná přijdou další.